Jan Rapin

Malíř a grafik Jan Rapin se narodil v roce 1956 v Praze, dětství prožívá na Chlomku u Nové Paky. V roce 1971 začíná studovat na Akademickém gymnasiu v Praze, od druhého ročníku se soustavně věnuje malbě a kresbě. V roce 1975 po maturitě mu studia na Akademii výtvarných umění neumožňuje tehdejší politický režim, panující v Československé republice. Musí mít civilní zaměstnání a v osmdesátých letech pracuje na výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Nicméně se zároveň věnuje intenzivně výtvarné práci a začíná vystavovat doma i v zahraničí jako amatérský výtvarník (Bratislava, Moskva, Berlín), přičemž vstup do tehdejšího Svazu Československých umělců je mu opakovaně znemožněn. V roce 1976 uskutečňuje první samostatnou výstavu v muzeu v Soběslavi.
Od roku 1988 dva roky pracoval na ilustracích pro mnichovské nakladatelství Time Live. Vystavuje v Praze v Galerii Metro. V té době poprvé prodává svá díla do zahraničí a stává se profesionálem. Navazuje nové kontakty v Belgii, Paříži, v Norsku a jinde po světě. Účastnil se mnoha výstav českého umění v zahraničí. Jeho práce jsou odměněny řadou cen na mezinárodních výstavách a přehlídkách.
Otevřel vlastní České galerii v Praze na Malostranském náměstí, kde prezentuje významné figurativní umělce. Realizoval celkem více jak 130 samostatných výstav, z toho více jak třetinu v zahraničí, jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých i veřejných sbírkách ve více jak 25 státech celého světa. Od roku 2000 připravil desítky výstav v České galerii v Praze a ve výstavních prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 2006 – 2011 vystudoval na Univerzitě J. A. Komenského a pracuje i jako pedagog, poté studium MBA a dále doktorandská studia na Panevropské univerzitě.
Jan Rapin patří mezi uznávané výtvarníky současné umělecké scény. Dokazuje to počet samostatných výstav. Ve své tvorbě navazuje na tradiční hodnoty od gotické duchovnosti přes barokní hru se světlem až po moderní výtvarné proudy. Výrazná stylizace kresby dává pak Rapinovým plátnům nenapodobitelný a zcela osobitý půvab. Obdiv k barokní tvorbě se odráží především v barevné skladbě a kompoziční vyváženosti. Tento odkaz minulosti se však snoubí se znalostí současného výtvarného umění a vyhraněným názorem na jeho poslání. Tematický záběr Jana Rapina se dělí do několika základních linií. Ve figurální tvorbě zachycuje harmonii a vysoké estetické hodnoty, které už řadu let nalézá v postavě ženy. Jeho dámy v sobě navíc skrývají věčné otázky. O pevnosti lidského citu, zákonitosti vztahu a pomíjivosti krásy. Okouzlení světem commedie dell arte se prolíná do výmluvných kompozic, které mají v sobě v Rapinově podání cosi nadčasového. Přestože jeho harlekýni a kolombíny balancují na pomyslné hranici představ a skutečnosti, výsledný dojem je přímo hmatatelný. Jde o věčně se opakující hru. Naproti tomu jsou postavy světců i jejich příběhy předem dané. Jan Rapin jim však přisuzuje i lidský rozměr. Stávají se tak součástí našeho života, odkazem pro budoucnost. Hudební motivy pak vypovídají o niterném malířově vztahu k této umělecké aktivitě. Výraznou oblastí výtvarného projevu Jana Rapina jsou jeho zátiší. Zobrazované předměty jako by si nesly v sobě i lidské vlastnosti.